Velikonoční Toskánsko

Velikonoční Toskánsko

3000 ujetých kilometrů. Dvě noci. Horko. Takový byl výlet do Toskánska, středu Itálie, kam se sjíždí ti, kteří nepotřebují k cestování pouze moře.

Vlastně je to nejnavštěvovanější místo pro fotografy. Ale i když jsme bohužel ty nejfotogeničtější oblasti nenavštívili, pořád se bylo na co dívat. A proč sem v tuto dobu? Od prodloužení svátečních Velikonoc máme k dispozici skvělé 4 dny. Ideální příležitost někam vypadnout.

Původní plán byl Litva, poté bližší Německo u Baltu. Ale jelikož přišla do rány angína, zvolili jsme tři dny před odjezdem teplejší prostředí. A to to italské. Koneckonců, i když radši cestuji na východ kvůli jak cenám, tak hlavně pohostinnějším lidem, jih Evropy mě v poslední době táhl. Takže perfekt, konečně do Toskánska, kam se určitě brzy vrátím, ale to už spíše v rámci fotoexpedice.

Jelikož vše bylo narychlo, zjistili jsme si jen určité body, kam vyrazíme a zbytek necháme na náhodě. Nakonec jsme měnili plány každou chvíli, až jsme lítali tam, kde se ani trochu původně neplánovalo.

A kde jsme teda pobývali? Vše začalo na západním pobřeží u Vernazzy a tuším v Riomaggiore (sorry jako, ale já si ty názvy, kde jsem byl, nikdy nepamatuju, protože mě to svým způsobem ani nezajímá :-) ). Jelikož jsme o těchto místech nic nevěděli, překvapilo nás, kolik turistů tu bylo. Nakonec jsme zjistili, že Vernazza je v UNESCU, tak proto! Takže další den hurá někam do neznáma, kam turisté nejezdí.

Tak co jet třeba k Sieně? Ok, jedem. Hele a co sjet z dálnice a jet po "prdelích"? Ok, jedem. Tak jsme doslova autotripovali a sem tam zastavili v "prdelích", bloudili lesy, pili pivo a jedli. Nakonec jsme to upíchli u Colle di Val d'Elsa. Fakt hezké místo. Zase turistické, ale v tuto dubnovou dobu to nebylo nic, co by člověka otravovalo. A zde padla také italská sytá pizza.

Poslední den se chtěly holky upíchnout u vody. Tak jsme jeli omylem k "bombovému" jezeru u elektrárny. Jelikož jsme neměli štípačky na plot, museli jsme zvolit jiné jezero. Hele, nějaké je nad Florencií. Ok, tak jedem. Holky s bráchou se vyvalili u Lago di Bilancino, já si odjel do 40 minut vzdálených hor v národním parku Foreste Casentinesi. Auto jsem nechal zase v nějaké "prdeli" a dal si 20km trek na neznámý kopec. Bouřka ani déšť mě neodradily, tak jsem se až po pár hodinách vrátil pro ostatní. Vyzvednout, naložit a zase bohužel zpátky domů. Mohly by být ty svátky ještě delší.

Ale co, i tak se člověk zase někam podíval. Mnohé by odradila vzdálenost, ale shodli jsme se - nic na tom není. Cesta uteče jako voda a hlavně nebýt doma. Využít každý volný čas, dokud to jde. A jelikož spíme v autě, vedle auta, loni v Polsku ve stanu, prostě kdekoliv to jde, tak to vyjde i výrazně levně. Což je koneckonců důvod, proč si můžu dovolit cestovat několikrát ročně.

Tak zase za rok. A kam? Kdo ví, možná Litva, možná Francie, možná Dánsko... ale jo, upřednostnil bych tentokrát ten východ :-)

BĚHEM TÝDNE TAKÉ VYDÁM VIDEO. VŠE NA MÉM FB :-)