Pár slov a hlavně fotek o výletě do Krakowa, který stál rozhodně za to! Ani ne kvůli fotkám, jako odpočinku s partou stejných nadšenců (do fotek ne, spíš do posedávání v kavárnách)
S fujisty v Krakowě
Už to byly nějaké 4 měsíce, co jsem nevypadl za hranice. V takovém okamžiku člověku hrabe - alespoň my "cestovatelé" to tak máme. Jen jet někam do města, třeba polského, na pár piv, nasát jinou atmosféru a odpočinout si. To stačí k maximálnímu resetu.
A tak mi napadlo navrhnout tento nápad fujistům. Hlasovalo se, do jakého města vypadneme. Budapešť, Berlín, Wroclaw atd atd. Až vyhrál návrh Marcela vyrazit do Krakowa. Trochu dál, ale proč ne?
Už jen domluvit dopravu, ubytování
, tedy otázka několika minut a je vše domluvené. Zbytek? Prostě se ploužit po městě a zapadnout do každé kavárny a hospody, nejsme přece japonští turisté, co si musí vyfotit každou památku, ne? Navíc nemáme taková děla, jen "pindíky" od Fuji.
Bohužel padlo několik omluvenek, přesto se ozvalo na cestu celkem 7 fujistů (já, Hynek Tvrdý, Terka alias Tesa Pela, David Nogol, Petra Šalapková, Dan Daič a ředitel Jiří Benedikt) Trochu jsem se obával, zda se nebude focení hrotit. Od rána do večera na nohou, od památky k památce. Paradoxně jsem si chtěl tak trochu i od focení odpočinout, třebaže to bylo tak trochu bráno jako fotovýlet. Jak se ukázalo, všichni byli na stejné vlně. Pivo, kafe, to bylo naší náplní. O tom to cestování je, ne?
A tak mi napadlo navrhnout tento nápad fujistům. Hlasovalo se, do jakého města vypadneme. Budapešť, Berlín, Wroclaw atd atd. Až vyhrál návrh Marcela vyrazit do Krakowa. Trochu dál, ale proč ne?
Už jen domluvit dopravu, ubytování
, tedy otázka několika minut a je vše domluvené. Zbytek? Prostě se ploužit po městě a zapadnout do každé kavárny a hospody, nejsme přece japonští turisté, co si musí vyfotit každou památku, ne? Navíc nemáme taková děla, jen "pindíky" od Fuji.Bohužel padlo několik omluvenek, přesto se ozvalo na cestu celkem 7 fujistů (já, Hynek Tvrdý, Terka alias Tesa Pela, David Nogol, Petra Šalapková, Dan Daič a ředitel Jiří Benedikt) Trochu jsem se obával, zda se nebude focení hrotit. Od rána do večera na nohou, od památky k památce. Paradoxně jsem si chtěl tak trochu i od focení odpočinout, třebaže to bylo tak trochu bráno jako fotovýlet. Jak se ukázalo, všichni byli na stejné vlně. Pivo, kafe, to bylo naší náplní. O tom to cestování je, ne?
Přesto jsme údajně nachodili každý den přes 10km. Nemá smysl psát detaily této cesty. Byla jednoduše parádní! I na diskotéce jsme někteří skončili (díky bohu nás vyrazili ve tři).
I když jsem příliš nefotil, při prochází ulicemi, různými zákoutími jsem si dokázal představit, jak zde fotím některou z modelek. Proto jsem neváhal a ihned po návratu zkusil modelku z Ostravy, se kterou jsem byl domluvený na focení během jara či léta. Má to do Krakowa kousek, tak proč to nezkusit? Během pěti sekund jsme byli domluveni, a tak mě čeká cesta do Krakowa ještě jednou. Tentokrát trochu jinak :-)
Skutečnost, jak bylo pro nás klíčové sehnat topkové fotografie, nebo se o ně alespoň pokusit, vystihl dokonale komentář Péti poté, co jsme se rozhodli, že fotky nezveřejníme, ale necháme natisknout a prohlídneme si je ve středu na srazu: "nevím, kdo vymyslel tuhle píč***, když jsme jeli chlastat." Možná jsme někteří nepřivezli skvělé fotky (což Krakow podle mě nabízel), ale o to víc jsme si to užili. Ani pro nás fotografy se život netočí jen kolem cvakání :-)
Šlo zejména o setkání, o plchání nejen o focení, ale o všem možném. I když jsme se všichni neznali, jeli jsme tam jako jedna velká skvělá parta. Takže díky všem!
Ale nápad s tiskem fotografií byl nakonec skvělý. Papír je papír. Běžně bych žádnou fotku nevytiskl. Díky dohodě mám doma 10 snímků, které přišpendlím na nástěnku. Možná to nejsou top fotky, ale o tom to vždy není...
