Rodinné focení trochu jinak

Nikdy jsem nechtěl fotit svatby, rodiny, děti. Foťák jsem si pořídil na focení svých cest a krajiny. Uběhla nějaká doba a fotím zejména svatby, rodiny, děti. Na cestách se už víc kochám a na krajiny není čas. A vůbec mě to nevadí, naopak!

Svatby si užívám a rodinná focení s dětmi začínám fotit trochu jinak. Žádný ateliér, žádné prázdné pózy s milionem rekvizit, které můžou být skvělé, ale měly by popisovat pouze daného člověka, dítě, rodinu, nikoliv že je třeba zrovná vánoční období, tak pojďme se fotit na sánkách se sněhulákem v pozadí. Nic proti tomu, je dobře, že každý fotograf nabízí jiné služby a je na lidech, co jim je vlastní.

Vlastně fotím a chci fotit, jak bych si to přál já sám jako zákazník - chtěl bych fotky, který mě budou neustále bavit. Chci fotky z mého vlastního prostředí, na které časem budu nostalgicky vzpomínat. Chci fotky, které popíšou víc, než "nějaké dítě na snímku". Chci přirozenost, vtip.

Když vidím dnes mou fotografii z dětství, jak držím sněhovou kouli v ruce v nějakém pozadí se zasněženou krajinou, je mi spíš trapně. Kdybych ale měl fotku, jak si hraji se psem, se sourozenci, s kýmkoliv z rodiny, prostě fotku s nějakým obsahem, příběhem, budu za ní rád a také se k ní budu neustále vracet.

Když Kevin Mullins fotil reportážným stylem jednu rodinku v Anglii, byl jsem z fotek unešen. Přesně to bych chtěl mít jednou v albumu nebo jako fotoknihu. Zaznamenat jeden celý nebo částečný den, nějakou akci jako narozeniny, prostě cokoliv. Proto jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet i na této rodince.