Abych Vojtu nenaštval tímto nadpisem, vrátím se k tomu pozdějš a naopak vážně zdůrazním, že Setkání svatebních fotografů v Litomyšli bylo jednoduše perfektní. Vojta s jeho skvělou partou zorganizovali opravdu kvalitní sešlost. Klobouk dolů!
Teď k těm p***vinkám. Důvod, proč jsem to napsal bulvárně (zdravím Tomáše Sobela) do nadpisu je skutečnost, že se o tom mluvilo celé dva dny. Za p**vinky se braly fotografie šatů, prstýnků, tradiční klišovky. Jednoduše to, co fotí "každý" a je to bez obsahu, prostě jen prázdná, leč třeba pro někoho hezká fotografie. Je sporné, zda by se to mělo opravdu fotit nebo nefotit, to už je na každém. Co se mi ale hrozně líbilo, že i přes tyto p**vinky se (alespoň většina) fotografů neurazila a s radostí oznamovali "já teda tyhle p**inky fotím." Což je koneckonců dobře. Kdyby každý fotil totožně, stane se z fotografie fraška. Koneckonců, jak poznamenal Honza Martinec: „Co je to vlastně dobrá fotka?“ O tomhle ale třeba jindy...
Loni jsem bohužel na srazu nebyl. Kvůli cestování mám málo dovolené, ale letos jsem si to už musel nějak zařídit. A vůbec toho nelituji! Pravda, mě se líbí všude, žádné sešlosti neodmítám, takže toto ohlédnutí nemusí být úplně objektivní, ale hned první dvě přednášky (od Vojty a Radka Kalhouse) byly neskutečně inspirativní. Přiznám se, že po jejich řeči jsem si zapl mobil a začal promazávat x fotek z portfolia. V čemž budu pokračovat v následujících dnech. Začal jsem se zbavovat všech fotek, co opravdu už fotit nechci! Díky kluci za tohle vyhecování :) (snad toho nebudu litovat, na druhou stranu raději bych se focením nikdy neživil - což ale chci - než fotil věci, které jsou mi proti srsti, jde o to najít vhodnou hranici mezi fotografem a klientem).
Jsem rád, že tam Radek zmínil, abychom nezapomínali fotit své věci. Což už vůbec nedělám. I když mě reportáž a dokument lákají nejvíc, vlastně krom svateb se jim prakticky nevěnuji, což je chyba! Říkám si to dlouho. Jako kdyby mě fotografický bůh vyslyšel, dostal jsem v ten den jednu zajímavou nabídku, která vybízí k dokumentu. Pokud vše dopadne dobře, bude to první test. Proto jsem i Radka požádal, zda mi nepíchne a neřekne pár cenných tipů a rad. Souhlasil, za což jsem nesmírně rád. Díky Radku! Nabídl jsem také své kamarádce herečce z divadla, zda nechtějí nějaké fotografie ze zákulisí. Další věc, kde můžu trénovat své oko. Nevím, jak najdu na všechno čas, ale musím, pokud se chci dál posouvat.
Všechny přednášky byly skvělé, včetně těch od filmařů (nesmím se nechat zviklat k natáčení videí!). Ale ty od Vojty, Radka a Honzy Cigánka, teda sorry, Honzy Martince byly pro mne nejcennější.
Díky kluci!
Ještě k té organizaci. Jelikož jsem sám nějaké akce dříve, než jsem začal fotit, organizoval, vím, že to není jednoduché. A vždy se najdou nějací rýpalové. Ale myslím, že museli být všichni spokojeni. Skvělá jídla, skvělé přednášky, skvělé prostory, skvělá obsluha. Jen jedna výtka - o půlnoci se to mělo zavřít a všechny nás odvést do postele jít spát v půl páté, po šesté hodině tři budíčky v podobě dvou telefonátů a zapomenuté vypnutí budíku, přičemž se vstávalo po sedmé na snídani a další várku přednášek, není zrovna to, co bych oslavoval. Zvlášť když vás čeká ještě cesta domů přes Jičín, kam jsem zajel za kamarádkou Ivou Dufkovou, která chtěla pár rad (čemuž vůbec nerozumím, jelikož fotí líp než já).
Ale úplně za nejcennější vnímám to, co je v nadpisu této akce. Setkání svatebních fotografů. O to šlo, o setkání. O sbírání kontaktů. Jsem hrozně rád, že jsem si mohl aspoň na chvíli pokecat s Petrem Wagenknechtem, opravdu dokonalého fotografa, který nebaví jen svými snímky, ale i svými hláškami. Občas jsem brečel smíchy. Pecha kucha v jeho podání... to nelze ani komentovat, to musíte prostě slyšet! Borec se vším všudy! U Pecha kuchy dostal všechny do kolen Lukáš Mach a jeho dílo Jedna svatba, jeden pohřeb. Díky Lukáši nejen za pobavení, ale i pokec, těším se na další tvou práci! Opravdu sympatický kluk. Někdo na přednášce zmínil, že jsou dva typy fotografů - jedni na sobě musí tvrdě dřít, někdo má talent od Boha. Lukáš je tím, kdo má ten dar a já mu závidím! V dobrém slova smyslu.
Dále pokec se zmíněným Vojtou, který mi je největší inspirací i díky tomu, že například dělá workshopy zdarma, v čem pokračuje při této akci - všechen výtěžek šel na charitu Cesta domů, skvělé gesto! Nebo s Tomášem Dolejším, kterého jsem měl vždy rád, ale to jsem ještě nevěděl, že je ještě skvělejší v osobní rovině. S Tomášem Sobelem, mým webdesignérem, jehož jsem osobně neznal, ale dlouhodobě obdivuji. Pokud chcete web, využijte Tomáše a jeho Juicyfolio! Jako bývalý fotograf zná vaše potřeby. A také s Radkem Kalhousem, se kterým jsem shodou okolností byl na pokoji, protože mi krachlo ubytování , ale Vojta mě zachránil. Když jsem s ním prohodil pár slov a řekl mu, že se mi líbí, jak fotí svatby Vojta a že se snažím o podobný styl, odvětil: "Takže jsi náš." To mě pobavilo i potěšilo. Ale o to vůbec nejde, kam kdo patří nebo nepatří. Každý je svůj a je správné, když se respektuje i ten druhý. Třebaže fotí p**vinky. Když to člověk umí a má chuť své vědomosti a znalosti předávat, stává se z něho profík. Aneb amatéři si konkurují, profesionálové (si) pomáhají.
Díky Vojto, Péťo, Tomáši a holky za tuhle organizaci. Jste všichni borci. Těším se příště!
Pées pro fujisty: Stánek Fuji byl neustále plný. Sice jsem zaslechl kritiku na Fuji, jakože se s tím fotit svatby nedá (což může vyvrátit jak Vojta, tak i Petr, který pomalu přechází), ale myslím, že my fujisti víme jednoduše své :-)