Pod pokličkou aneb jak fotím svatby já

Pod pokličkou aneb jak fotím svatby já

Aktualizace: 20.2.2018 - pokud na něco narazíte, na co se chcete zeptat, napište mi! Do článku doplním...

O focení svateb se neustále hovoří. Hodně strachu mají hlavně ti, co je nefotí, ale kamarádi je požádají o pomoc. A odmítnout kamaráda? To je složitá záležitost... A tak padají stále dokola ty samé otázky od začátečníků i těch lehce pokročilých fotografů. Proto jsem si řekl, že zkusím k tomuto tématu pár slov napsat, jelikož ve focení svateb nevidím nic tak problematického, jak se občas říká.

Původně jsem teda tento článek ani nechtěl psát. Přijde mi to blbý. Nepovažuji si za velezkušeného fotografa, který má právo někomu radit. Naopak rád naslouchám těm nejlepším, od kterých sbírám inspiraci, například od Vojty Hurycha a Péti Wagenknechta. Byť nikoho z nich neotravuji svými prosbami. Možná bych měl! Pořád radím všem, aby se nebáli psát svým idolům a sám to nedělám...

Ale zpátky k tématu. Jsem stále všem, co mi kdy pomohli či inspirovali, hrozně vděčný! Necítím se jednoduše být natolik zkušeným, abych měl předávat své "vědomosti", tipy a rady. Proto tyto slova berte s nadhledem – každý fotograf je jiný, fotí jinak, nabízí jiné služby. Jsou to slova svatebního nadšence, jenž si ale našel už svou cestu, kterou bude jen malinkato upravovat. A pokud to pomůže aspoň jednomu fotografovi, budu tento blog považovat za úspěšný (zatím dle ohlasů je víc úspěšný, než jsem čekal! Díky!)

První dvě svatby jsem fotil v roce 2015 s Nikonem kamarádům, přičemž jsem držel častěji v ruce pivo než fotoaparát. Chtěl jsem jen cvakat nějaké fotky z mých cest do zahraničí, nic víc, maximálně se věnovat krajinářské fotografii. Pak se ambice zvýšily, pořídil si bezzrcadlovku Fujifilm a nějakou shodou náhod jsem měl v roce 2016 najednou 9 svateb, nejen od kamarádů. Loni jsem již dostal skvělé nabídky, například v podobně nafocení svatby Kuby Cejpka, našeho ambasadora Fujifilmu, z čehož jsem byl v šoku a měl jsem pocit, že je to krásná odměna za dřinu v poslední době. Jeho svatba byla má patnáctá v loňské sezoně, přičemž kromě jedné jsem fotil už jen celodenní od rána do večera. Letos nafotím nejspíš přes 20 celodenních svateb. Jsem z toho upřímně překvapen. Pořád se ale za zkušeného fotografa považovat nemůžu, leč jsem rád, že je o mé služby stále větší a větší zájem. A to po celé republice i na Slovensku!

Přesto... třeba tento článek někomu pomůže, někomu třeba jen ze zajímavosti ukáže, jakým stylem se svatby dají fotit, jaký je workflow a další maličkosti. On se často každý ptá, kolik fotek má odevzdat, jak moc upravovat, čím fotit atd atd. Já říkám pořád, že každý fotograf si musí nastavit svatby tak, aby ho to bavilo. Narážím na to často - svatební fotografové fotí tyhle báječné dny čistě z finančního hlediska. Já bych takového fotografa nechtěl. Chtěl bych takového, který se stane součástí mého dne, bude zároveň profesionál a na kterém bude vidět, že si svatbu a tuto práci mohl užívat. Věřím, že to lze na fotkách poznat... Proto si nastavte svatby podle toho, co ještě zvládnete dělat s radostí, ne z nutnosti. Svatby jsou pravděpodobně nejnebezpečnějším žánrem pro brzké vyhoření.

Upřímně já svatby emočně prožívám. Vnitřně. Nejde to na mě vidět, jelikož musím být profík, ale mám je hrozně rád. K fotkám se často vracím a jsem mnohokrát naměkko. S mnohými mými klienty jsem dnes kamarád. S někým chodím dokonce na squash. A myslím, že mi tento přátelský postup vyhovuje, byť nemusí být pro každého. Někdy je lepší mít odstup. Já to ale neumím. Jsem upřímný člověk, který všem bezmezně věří. A myslím, že se mi to vrací! Buďte prostě sví. Ne jako jiní. Jděte svou cestou, která je vám blízká...

Jak mě ovlivnil Vojta

Když jsem zvažoval přechod na Fuji, četl jsem mnoho článků pochvalující Fujifilm. Jeden z nich byl od "nějakého" Vojty Hurycha, který si Fuji nemohl vynachválit po odchodu z FF. Článek napsal tak vtipně, že jsem si hned jeho tvorbu vyhledal. Žasl jsem. Fotograf podle mého gusta. Konečně člověk, který nemá fotografie jak z katalogu, ale snímky s duší. Takové bych jednou rád taky měl! Skvělé oko, krásné zachycení atmosféry a emocí... jednodušše fotky s přesahem, které neumí každý. 

Budu Vojtu asi často zmiňovat. Na jeho workshopu, který mi hrozně pomohl (byl to netradiční workshop, spíš povídací a to je přesně to, co vyhledávám - praxi si už každý musí vytrénovat sám), jsem se dozvěděl tři věci: Vojta některé věci dělá úplně stejně, některé věci dělá tak, jak jsem chtěl, ale neměl jsem na to tehdy odvahu, a některé věci dělá tak úžasně, že jsem je zavedl také. Nerad v něčem někoho kopíruji, ale Vojta mi tam doslova mluvil z duše. Pár věcí jsem si tedy vzal k srdci a aplikoval je do mé práce.

Zaprvé mi dodal odvahu k tomu, abych fotil tak, jak si přeji já. Tedy více reportážně. Odhodil jsem odrazku a další kraviny a šel fotit přesně tak, jak chci já. A jak chci, aby mi mou svatbu někdo takovým způsobem nafotil. V jedné věci mě ale Vojta překvapil. Vždycky jsem si říkal, že přinést ze svatby 1200 fotek (tolik jsem cca fotil předtím) je šílenost. A Vojta? Ten jich má určitě tak 700, z toho 500 skvělých a těch 100, co vydává na web, bravurních. Vojta ale řekl, že fotek má klidně i 4000. A že fotí sekvenčně. Pro mě, jako absolutního lajka, bylo tohle zjištění fakt překvapivé. Okamžitě jsem na další svatbě nastavil sekvenční focení a ejhle, fakt mi to pomohlo! Od té doby "střílím" 3000-4000 fotek, na jedné svatbě (kvůli vyjímečné události) jsem jich měl dokonce 5000. Někdo možná omdlévá u těchto číslech, ale já jsem za tuto radu hrozně vděčný. A nepřijde mi, že bych kvůli tomu ztrácel výrazně více času při postprocessu. A že bych ničil závěrku? Pokud je to možné, fotím na elektronickou závěrku, co mi Fuji umožňuje. A nemám s tím sebemenší problém.

Sekvenční focení mi nepomohlo jen v tom, že nemusím vyhazovat fotky, kdy ženich či nevěsta přivřou oči. Nebo zastihnu moment, který bych jinak neměl. Ale nejvíc mě nutí k tomu, abych se při určitých momentech okamžitě neuspokojil, ale počkal, až bude snímek opravdu podle představ. Jednoduše mi to pomohlo mít lepší fotky. A o ničem jiném to není. Nerad se vyjadřuji negativně k cizí tvorbě, ale čas od času si prohlížím svatební fotografie (ty reportážní zejména), kde má nevěsta přivřené oko, nehezký výraz, prostě jen nějaký obyčejný nezdařilý cvak třeba při krájení dortu. Mám pocit, že mnozí fotografové vůbec nepřemýšlí před stiskem spouště. Nedokážu si představit, že takovou fotku odevzdám, natož zveřejním. Každý je ale strůjcem svého štěstí. Soustřeďuji se spíše na svou práci, která má stále do dokonalosti daleko, proto se k cizím fotografiím nechci příliš vyjadřovat.

Rozhodně si ale pod sekvencí nepředstavujte situaci, že někde postávám a střílím jak ze samopalu s nadějí, že to třeba vyjde. Je to pouhý pomocník. Je třeba u fotky přemýšlet, až potom "střílet".

Příprava na svatbu


Někdy jsem až příliš flegmatický, ale den před svatbou se snažím nic nedomlouvat a trochu se psychicky připravit. S přípravou samozřejmě souvisí fotovýbava. Nabíjím 7 baterií (většinou mi vystačí 4, ale jistota je jistota, tudíž přibalím i nabíječku).

Připravím 12 SD karet o kapacitě 32GB . Postupně se snažím, abych měl jen o Sandisky (tyto), které nejsou drahé a hlavně zvládnou sekvenční focení. Zatím jsem s nimi maximálně spokojený. Nemám potřebu kupovat ještě rychlejší.

Fotím na X-T2, kde na druhou kartu střílím zálohy. A na X-E3, kde bohužel druhý slot není, ale vzhledem k tomu, že mám zde nasazenou 50/2, tak zde fotím méně. 80-90% fotek mám na X-T2, kde mám nasazenou 23/2, která mi absolutně sedne. 

Zvažoval jsem postupný přechod na světelnější objektivy, ale X-T2 mi umožní fotit i na ISO 12800 (ano, já se toho opravdu nebojím, upřednostňuji obsahovou stránku před technickou) a hlavně, "dvojkové" objektivy jsou malé, nenápadné, rychlé a prostě je mám rád!

Na portréty mám ještě zabalenou 35/1,4, která mi v případě poruchy, nebo opravdu špatného světla, pomůže leccos nahradit. Je to jednoduše univerzální objektiv. A také 90/2, kterou mám prostě rád! Ale ne při reportáži, jen při portrétním focení. A ještě širokáč Samyang 12/2 pro určité specifické potřeby. Zvažuji časem koupi 16/1,4, ale zatím jsem si ho stoprocentně neodůvodnil.

A co blesky?

Bleskům jsem se snažil vždy vyvarovat. Ničí atmosféru a pokud to jde, využívám přirozeného světla. Klidně na vyšší ISO. Jsou ale momenty, kdy není zbytí. Proto jsem si pořídil činské YN IV, které jsou manuální. Nevadí to, blesky umisťuji totiž na stojany a osvětluji místnost pomocí odrazů světel od stropu.

Pro letošní sezonu jsem si ale pořídil Godoxy s TTL režimem. Využije je? Kdo ví. Rád zkouším nové věci, nicméně stále platí to samé – pokud to jde, fotím bez blesků. Jsem reportážní fotograf, ne katalogový, který ostatním otravuje život svým vybavením a prosbami v podobně „otočte se na mě, pojďte sem na lepší světlo…“. Přiznávám ale jedným dechem, že už nejsem tak vymezený proti bleskům.

Další a přesnou výbavu sepíšu dole zvlášť.

Svatební den aneb do ničeho nezasahuji

Přípravy miluji. Člověk se rozfotí, pobaví s nevěstou, většinou je při nich opravdu sranda, zvlášť v tom ženském kolektivu. Mám ho rád (teda jen takhle dočasně! :-) ). Občas se i během focení seznámím s rodiči. Člověk si jednoduše vytváří první vztahy. Slyším první rýpací hlášky na Ovčáčka a mou podobu vůči němu a jelikož mám rád humor, útočím stejnou zbraní. Sranda je nejlepší na uvolnění atmosféry, byť si někdy říkám, že bych měl volit slušnější typ humoru, ale zatím (snad) nebyl problém.

Mám vše ujasněné předem, ale pokud si s něčím nejsem jist, radši si to s nevěstou vyříkám ještě jednou. „Máš nějaké konkrétní prosby a nároky na mě?“ Snažím se ale vůbec nezasahovat do ničeho. Žádná opakování, žádná zpomalená líčení. Představa, že mě fotograf na mé svatbě neustále osočuje, ať si ty boty nandám ještě jednou, že to nestihl vyfotit, by mě asi zničila. Co vyfotím špatně nebo nestihnu, napravím jiným zdařilým snímkem. Jediným mým zásahem je, že se na svatbě s ostatními bavím, ale jako člověk, ne jako fotograf. Často jsem tam pak za kamaráda, lidé jsou uvolněnější a nekoukají na mne jako na nějakého vetřelce, co jim strká foťák před obličej.

A i přesto všechno se snažím být maximálně profesionální. Snažím se scénu pořád sledovat a být tam, kde je potřeba. Nemusí to být místo, kde se zdržuje nevěsta - na svatbě jsou i ostatní. Psi, děti, rodiče. Vojta říká, že chodí za smíchem. Mám to podobné. Fotíme přece svatbu, ne pohřeb! Obecně kde je sranda, nebo jsou emoce, tam se plížím já. A to už od rána.

Sekvenční focení občas vypínám při obřadu, pokud vím, že by je zvuk příliš rušil. Nějaká etiketa by se měla dle mého dodržovat. Jednoduše být fotografem, který nejde vidět, ani slyšet. Během proslovu fotím co nejméně, což mi umožní se také více soustředit na emoce svatebčanů a samozřejmě i novomanželů. A pokud to jde, zapínám elektronickou závěrku, která nejde vůbec slyšet.

Když se jede na hostinu, těším se na první mini pauzu, ale vím, že si na ní musím ještě počkat. Ač dostanu jídlo, vrhnu se k němu až později, když vím, že nepřijdu o nic podstatné. Je to prakticky jediné jídlo, které konzumuji. Kvůli focení a určitého stresu se pocit hladu nedostaví. Ale pivu se nebráním, pomáhá mi se více uvolnit. Ale samozřejmě vše s mírou :-)) Někdy se samozřejmě stane, že po sedmé/osmé hodině, kdy většinou končím, přijdou pozvání na panáka, na tančení apod. Někdy odmítám, někdy se nechám strhnout a ještě chvíli na svatbě zůstávám už jako host, nikoliv fotograf. Líbí se mi, že i když jsem celou dobu profesionální, většinou se stanu jakousi součástí té rodiny. Přece jen s ní člověk tráví celý den, pustí cizího člověka na tuhle velkou událost. To je to, co se mi líbí. Někdo toho může využívat a povolit, ale mě to spíše namotivuje dělat ještě lepší fotografie. Chci jim tuto důvěru splatit co nejlepší prací.

Po focení práce teprve začíná

Ještě večer se snažím nahrát aspoň dvě SD karty do PC (záleží, kdy přijdu, často se jdu ještě odreagovat v Kadani do hospody :-). Pokud ne, nahraji co nejvíce karet, dokud nepadnu do postele). Jelikož je Lightroom hrozně pomalý, je to nejotravnější část. Tak proč nevyužít noci, během které se vytvoří zároveň náhledy 1:1. Ráno v nahrávání fotek pokračuji do oběda, najdu si nějaký program, díky kterému něco dělám, a tak nemusím trávit čas u PC, který je tím pádem pomalejší. Někdy jdu dokonce fotit třeba modelku, rodinku, cokoliv. Nebo vezmu psa a jdeme si dát do hor procházku.

Dřív jsem dělal rovněž video z fotek (deset fotek za jednu sekundu), což mi práci dost ztížilo. To jsem již z nabídky vyloučil, proto je můj postup editovaný. Je třeba vědět, kolik fotek odevzdáváte a podle toho mít přísné měřítko. Já odevzdávám u hlavního balíčku 400 fotografií. Minimálně.


A začnu hvězdičkovat fotku po fotce. Čtyři hvězdičky pro top fotku (samozřejmě dle mých "kvalit"). Tři pro fotku, kterou s největší pravděpodobností odevzdám. Dvě hvězdičky pro fotky, které jsou průměrné, ale možná se budou hodit, jelikož by je klient uvítal – například fotka babičky apod. A jedna hvězdička pro fotografie, které jsou máznuté nebo kompozičně nezvládnuté. Fotky na dvou posledních stupnicích okamžitě smažu po odevzdání zakázky. Zbytek si nechávám.

Tento výběr proběhne relativně rychle. Podle pocitu. Ano, projít 3500 fotek není lehký, ale myslím, že mám do 4-5 hodin hotovo. Zkusím příště stopnout, abych nelhal.

Zkontroluji počty fotek u jednotlivých hvězdiček. Pokud nesedí a vím, že třeba z obřadu jich mám stále málo, soustředím se na obřad a pokusím se fotky doplnit. A takto doplňuji, dokud je potřeba.

Celkově se tomuto výběru věnuji první dva dny, chci si mezi výběry odpočinout, nechat mozek od fotek vydechnout, jelikož se mi stává, že nějakou časem pro mě fajn fotku vynechám. Obecně pracuji na fotkách max 2-3 hodiny, poté už mi to leze krkem a měním aspoň na chvíli svou aktivitu nebo jdu pracovat na jiní zakázce. Nutno říct, že nejsem fotograf, co prostě odevzdá 400 a tečka. Někdy odevzdám 500. Někdy ještě víc, někdy méně. Jednoduše vyberu takové fotografie, za které se nemusím stydět. 

Když je vybráno, jdu upravovat fotky se třemi a čtyřmi hvězdičkami. Prvně barevně. Už mám svůj preset, který stále aktualizuji. Přenesu ho na všechny fotky a upravuji většinou jen expozici. Samozřejmě nastává boj u fotek, kde je umělé osvětlení. Zde musím vytvářet nový preset, tlumit barevná osvětlení. Někdy je to fakt boj! A to nejsou pro mě úpravy prioritní.

Jakmile mám upraveno, označím všechny fotky a udělám z nich kopie. Barevné fotografie označím červenou barvou (klávesnice 6). Poté označím ty druhé, obarvím je na žlutou (7) a aplikuji na ně svůj černobílý preset, už ovšem bez expozice, kterou jsem už napravil. Přesto fotky projedu znovu. Často se mi stává, že u černobílé musím stáhnout stejňak expozici o jednu třetinu. No dost záleží na světelých podmínkách a podobně.

Jde mi hlavně o obsah. Přestal jsem již retušovat, maximálně odstraním nelichotivý pupínek. Nejsem katalogový fotograf, jak psal můj kamarád Hynek Tvrdý. A toho se držím a budu držet. Pokud ne, svatby bych už nefotil s takovou radostí a na fotkách by to šlo poznat. V tomhle si každý musí najít svou cestu. Moji klienti ví, co odemne mohou očekávat.

Po úpravě fotografie vyexportuju do dvou složek - barevné a černobílé. A nechám den uležet. Druhý den fotky prolítnu, zda hlavně barevně ladí oku. Případně udělám poslední úpravy a zase vyexportuju. Tím mám alespoň 400 fotek připravené pro novomanželé. Vše mám do týdne hotové (většinou), a to chodím do čtyř do práce, mám další focení a často jezdím všude možně, protože neposedím. Klientům ale raději říkám, že fotky odevzdám do dvou týdnů. Rezerva je rezerva. Fotografie předávám osobně (v blízkosti) na flash disku ve speciálním balení.

Jak jsem dělal video

(už jen pro zajímavost, videa jsem přestal dělat kvůli časové náročnosti)


Až čas dovolí, vrhám se na video. Otevírám si fotky s 2,3 a 4 hvězdičkami a označím fotky v sérii třeba zelenou barvou. Je totiž možné, že 4hvězdičková fotka nemá žádnou jinou k sobě a jedna fotka by ve videu nebyla ani vidět. Ideální je, aby podobných fotek bylo alespoň 3-5, jinak video v té rychlosti tuto sérii vůbec nezaznamená. Fotky převedu do černobílé, sladím expozičně ty "stejné" ze stejné série a exportuju.

Video tvořím ve Vegas Pro. Hudbu už mám předem připravenou (stahuji z jamendo.com, je zdarma pro nekomerční použití, ale zvažuji, že ji nechám vybírat od novomanželů - ovšem vždy do max tří minut). Před importem nastavím, aby délka jedné fotky trvala 0,1s (pokud by to bylo 0,3 nebo 0,5, video by bylo prazvláštní, nekoukatelné, navíc byste protáhly čas, musel se snížit počet fotek a "nenarval" se tam celý svatební den.).

Před začátkem jen vložím text s jmény novomanželů a celé to uzavřu nějakou optimistickou fotkou, kterou protáhnu na 3-5s podle potřeby. A "the end". Video mám hotové. Nejsem odborník na video, ale MP4 mi přišla trhanější než wmv, proto video exportuji v této variantě. Díky volně stažitelné hudbě mi video na youtube projde bez problémů. A je hotovo!

 


Video posílám novomanželům skrz úschovnu, posílám také odkaz na youtube. A pokud je vše v pořádku, celou svatbu považuji za uzavřenou.

Novomanželské fotografie

Hodně fotografů se prezentuje jen novomanželskými fotografiemi. Lidé už vlastně nemají se svatbou nic jiného spojené, než tyto vymazlené fotografie. Někdy jsou v šoku, že se fotí i přípravy nebo hostina (však to stačí mobilem od kamaráda, ne?). Ale doba se mění, naštěstí. A tohle téma samozřejmě probíráme také.

Nesmíte zapomenout, že klienti často nevědí, jak svatby mohou probíhat. Obecně je známé, že se fotí po obřadu. Už se neví, že to lze kdykoliv během hostiny, někdy jdeme až na západ slunce. Vždy navrhuji, kdy je to ideální (dle mého během hostiny, kdy se lidé už baví a absenci novomanželů pomalu ani nepostřehnou). Ale je to vždy čistě o domluvě. Nejsem režisér svatby, jen doporučuji dle mých zkušeností. A také podle programu (někdy jsou místa hostiny méně atraktivní než místo obřadu).

Nepovažuji se za dokonalého fotografa portrétů. Což na pohovoru vždy upřímně zmíním. Nemá cenu tajit své nedostatky, stejně tak své přednosti s dodatkem, že vše podstatné najdou v mém portfoliu, které má být stěžejní. I to je důvod, proč zveřejňuji až 80-120 fotografií. Lidé vidí, co s největší pravděpodobností odevzdám i jim. Pět hezkých fotek udělá kdekdo, ale umí se onen fotograf poprat s celodenním focením? Jen hezky ukažte, co umíte. Upřímnost se vám rozhodně vyplatí.


Portrétní fotografie ani nefotíme dlouze. Někdy 20 minut, někdy 40 minut, ale maximálně hodinu. Sám bych nechtěl strávit dvě hodiny mimo hostinu kvůli focení. Ale opět - tohle si na pohovoru vždy řekneme. Pro někoho jsou tyto fotografie nejcennější, pro někoho méně podstatné (padla například slova nevěsty, že budou na fotkách až až, tak proč trávit hodinu někde portrétním focením). Opět - nejsem režisér, prosbám naslouchám a vše si upřímně vyjasníme.

Na novomanžele mám jen prosbu, aby připravili seznam pro hromadné focení, které poté odsýpá rychleji. Svědek se ujme seznamu a svolává lidi na hromadná focení, což mi hrozně ulehčí práci při tomto pro mě nejméně populárním focení.

Vyjasníme si časy a poté spíše probíráme pohledy na svatbu, co plánují a neplánují, kolik bude lidí, kolik kamarádů a kolik lidí z rodiny apod. Občas se už na pohovoru zakecáme na tak dlouho, že probíráme i něco ze soukromého život. Někdy na pohovoru strávím téměř dvě hodiny, a kdybych neměl další práci, trvalo by déle a neodmítl bych nabídku panáka ani pár plechovek piv :-)

Prostě novomanželé mají být moji kamarádi, pro které pak udělám všechno, co je v mých silách. Tím se nabízí otázka, jak je to s tykáním? Tykání většinou nabízím už před srazem nebo během prvního setkání.

Dodatečné požadavky

Občas se stane, že nevěsta chce fotku trochu doupravit. Třeba jen ořezem kvůli tisku, s kterým jim, pokud chtějí, dodatečně pomáhám. Jelikož nefotím na výšku, občas na tento problém narazím. Pokud to jde, fotku uříznu a nechám ji vyvolat.

Snažím se novomanželům ve všem vyjít vstříc, pokud to jde. Většinou to nejsou totiž jen novomanželé, ale nemalá část jsou dodnes moji kamarádi, s kterými se bavím, pomáhám jim s dalšími fotkami, cokoliv si přejí. A já jim na závěr poněkolikáté děkuji, že se odvážili vzít zrovna mě. Tedy někoho, kdo neodevzdává vymazlené fotografie bez šumu, s maximální retuší a jednoduše fotky po technické stránce dokonalé. Ale že si vzali někoho, kdo sází na emoce a obsah. A atmosféru svatebního dne.

Mým klientům dávám i slevy na další focení. Cením si jich natolik, že je rád uvidím opět a nevidím důvod, proč jim trochu finančně neulehčit.

Jak se chovám během svatby aneb nějaké tipy, rady

Občas jsou pauzy, když se opravdu nic neděje, lidi se rozutečou. V takovém případě buď hledám nějaké kompozice pro budoucí fotky nebo prohlížím fotografie. Někdy si s někým na chvíli pokecám. Jinak se ale snažím nepolevovat. Když unikne nějaký moment z hostiny, novomanželé si toho možná nevšimnou, ale vám unikne perfektní snímek. A že se mi to už párkrát stalo!

Petr Klempa napsal, že reportáž je jako lov. Je to tak! Občas na určitém místě vyčkávám na vhodný okamžik. Když jsem se Vojty ptal, jak dělá ty úžasné kompozice, odpověděl mi, že je to jen o tréninku. Sledování prací jiných. A dávám mu za pravdu. Co dnes vyfotím, bych ještě včera nevyfotil. Stejně tak vím, že zítra zase budu nadávat, proč jsem to a to nevyfotil líp. 

Jedno, dvě piva mi pomáhají ke kuráži fotit ještě blíž. Mám rád, když zachytíte emoce opravdu z blízkosti!

Před důležitou událostí, zejména tedy obřadem, měním všechny baterie a SD karty za nové. Použité SD karty vkládám do kapsičky v brašně, nové mám v pouzdře. To samé baterie – vždy je od sebe oddělit. A jednu baterii mám vždy po ruce, konkrétně v kapse. Už se mi totiž stalo, že mi foťák zmrzl. Nezvládl nápor a stačilo vyměnit baterii. Málem mi unikl obřad! Od té doby jsem se poučil a snažím se omezit všem malérovým situacím. Přece jen je to jen technika.

Při cestování vím, že děti musím vyfotit tisíckrát, než mám s nimi fotku, jakou si přeji. Důvod je, že na začátku dělají "ksichty", protože ví, že je fotím. Pak je to ale přestane bavit a už si přítomnosti foťáku nevšímají. I když je fujina "neviditelná", občas je to podobné na svatbách. Lidi si musí zvyknout na vaši přítomnost, pak si vás přestanou povětšinou všímat. Občas obětuji nějaké to cvaknutí (nebo jen dělám, že fotím) pro následující dobrou fotku.

Myslím, že je na místě se slušně obléknout. V saku se fotí špatně, ale košile nikdy neurazí. Znám lidi, co si takhle na svatební fotografy stěžovali - buďte seriózní.

Instax je fajn, ale nikomu se do něj nechce, dokud s ním pár fotek neuděláte. Pak už jsou lidé často k nezastavení Udělejte pár fotek klidně zdarma, pak už bude žít Instax svým životem.

Nezapomeňte nafotit šaty, dort, prstýnky a podobné kravinky. Tuhle větu jsem tu měl tehdy, ale popravdě už neplatí. Tyto věci občas fotím, občas ne. Neleží na tom můj příběh, který odevzdávám. Od minulého srazu svatebních fotografů tomu říkáme „píčovinky.“ Pokud jsou tyto píčovinky pro vás podstatné, foťte je. Pokud ne, tak ne. Ještě se mi nestalo, že by si někdo postěžoval. Minimálně prstýnky dávno už nefotím. Pokud se mi sama nevěsta neozve, většinou tyhle detailní fotky vynechávám. Nezapomínejte, že klienti chtějí to, co máte v portfoliu. Tahle rada byla jedna z nejcennějších, co jsem kdy dostal!

A vím, že nejlepší rada je jít prostě fotit. Jen focením a sbíráním zkušeností se člověk učí. Třeba za rok se tomuto článku zasměji. Zase o něco zkušenější budu mít na svatby jiný pohled, budu je fotit jinak, budu nabízet trochu jiné služby. Kdo ví? Foťte tak, jak vás to v současné době baví a jak nejlépe umíte! Na ničem jiném nezáleží.

Moje výbava:

Fotoaparáty:
X-T2
X-E3
(oba fotoaparáty mám nasazené na skvělých kožených kšandách Hold Fast)

Objektivy:
23/2
50/2
90/2
35/1,4
Samyang 12/2

Další vybavení:
7 baterek
12x SD Sandisk 32GB
Nabíječka
Instax Wide (+ filmy)

Blesky
2x Godox TT685F
1x odpalovač Gotox X1T
2x stojan na blesk
Baterie AA 1900mAh Panasonic ENELOOP
Nabíječka baterií FK Technics IPC-1L

Brašny:
Lowepro Passport Sling II
Lowepro nova 180 AW

A prakticky vše z fuji nakoupeno na www.fujifoto.cz 

Shrnutí:

Nastavte si vlastní pravidla - svatba má bavit!

Foťte tak, jak chcete, ne jak chtějí lidé. Oni neví, co chtějí. Chtějí maximálně to, co někde viděli. Když jim ukážete věci jinak, budou to taky chtít!

Nesoustřeďte se jen na nevěstu a ženicha, nebo vám uniknou jiné zajímavé snímky, za které budou klienti taky rádi

Soustřeďte se na emoce a atmosféru svatebního dne

Nejlepší portréty jsou ty přirozené! Zachyťte nevěstu se ženichem, kdy o vás vůbec nevědí

A užijte si to!

vyvoj fotografa
Tagy příspěvků