... a jsem nejmilejší pes na světě, jen okolí si to nemyslí...
někteří mě už asi znáte... ale ráda bych jen vyjasnila, že péťa není můj paníček, ale chodím s ním ráda...
Ahoj, jsem Stacy
s paničkou chodíme spíše po městě, ale já ráda vytáhnu tlapky do přírody...
nelíbí se mi moc to vstávání na východy slunce, ale nakonec to stojí za to...
jen by péťa nemusel tolik fotit, furt musím na něho čekat...
ale zase mám aspoň vzpomínkové fotky, kde jsme všude byli...
jen vám něco povím... všechny fotky jsou aranžované, jen to péťa neví...
vždycky mu modeluju, aby měl radost...
ale jinak ho cestou prudím, hlavně když staví stativ...
štěkám, až vztekem hodí stativ do báglu a zase jdeme...
jako správná ženská vždy docílím svého...
občas vídáme i divoká zvířata, jeleny, divočáky, ale nejradši honím srnky...
někdy má péťa o mně strach, ale já jsem lovec a svými tesáky dokážu všechny klacky bez potíží rozkousat...
jen mu řekněte, ať nechodíme tolik kilometrů, občas toho mám plné zuby...
ale zase mě odmění tím, že mi dá svou svačinu, přestože pak hladový...
ale to neříkejte paničce, nesmím prý dostávat nic...
proto jsem s péťou radši.. nakrmí mě, spím v posteli a mám se jak v sedmém nebi...
a když se vymáchám v bahně, tak se směje, panička by už hystericky řvala...
... a teď mě omluvte, už zase prej někam jdeme..
